Moje balkónové války

Snad všichni to známe. Na našich balkónech, terasách, zábradlích a parapetech, kde si pěstujeme kytičky či jen tak užíváme čerstvého vzduchu, se s úsměvem na zobáku promenádují holubi. Ťapkají si, jako by nic, a přitom jejich působení zanechává na našich terasách nejen peří, poškozené květiny a plody jejich lásky, ale i jejich neblahé projevy tělesného metabolismu. Přesně takovéto chování dohnalo i mě, abych se pokusila holuby vyhnat z naší balkónové oázy klidu.

Plán byl jasný. Zbavit se holubů humánní cestou.

Kdybych věděla, co mě čeká, když se rozhodnu vyhlásit boj těm šedivým opeřencům, přihlásila bych se na výcvikový vojenský tábor. Takový boj totiž nezná žádná pravidla. Začala jsem pozvolna. Pokaždé když holub zavítal k nám na balkón, šla jsem ho vyplašit. Prvních pár týdnů to fungovalo. Poté ale ten nezbeda zjistil, že za malou chvíli z balkónu odejdu, a tak začal číhat zpovzdálí a velmi brzy po mém odchodu se vracet zpět na místo jeho působiště. Byl čas na vyšší kalibr. Do květináčů jsem nabodala dlouhé špejle, aby se neměl, kde holub usadit a zahnízdit. Opět jsem se těšila, jak jsem nad zvířectvem zvítězila až doté doby, než se holubi začali usazovat i mezi špejlemi, či vedle květináčů a nosit si vlastní materiál na stavbu hnízda. Rozhodla jsem se inspirovat a najít pár tipů, jak zatočit s holuby na internetu. Z chytrých internetových rad jsem vyčetla, že na holuby platí CD či jiné předměty zavěšené na balkónové šňůře. Ty se totiž ve větru pohupují a házejí odlesky na všechny strany. Takovéhoto pohybu se holub lekne a daný prostor opustí. Nebylo nic jednoduššího, než CD vyvěsit na balkón a tiše pozorovat, co se stane. Holub si sedl na zábradlí a já myslela, že při prvním poryvu větru s děsem v očích odletí. Bohužel nestalo se tak a pohyb holuba nevylekal. Čekala jsem dál, na svit slunce a světelný odraz. Toho malého opeřence to však nevyvedlo ani z míry. Dokonce by se dalo říct, že se na mne podíval a v očích mi vzkazoval: „Díky za tu diskotéku.“ Můj další válečný akt selhal.

Byla jsem zklamaná až do doby, kdy jsem v jednom malém obchůdku nalezla super vychytávku. Rozhodla jsem se do boje s holubem investovat a zakoupit plastovou imitaci havrana. Paní prodavačka mi tvrdila a dušovala se, že stačí tuto maketu pouze umístit na balkón a holubi se tohoto dravce přirozeně zaleknou a ani se k němu nepřiblíží.

Nastal čas mé ofenzívy. Umístila jsem maketu havrana se slovy: „Teď se ukaž!“ Prvních pár dní se nedělo nic. Bohužel jsem se pak setkala s tvrdou realitou. Arogance a drzost holuba předčila mé očekávání v momentě, kdy jsem zjistila, že si holub chodí s umělohmotným havranem povykládat. Sedí vedle něj a nejspíš mu vykládá drby o tom, jak mě zase vytočil.

Autorka: Martina Němcová, PND, z.s.